Mrcha klamavá reklama!

Aneb to se takhle těšíte dle pozvánky, plakátu i harmonogramu, na modely, helikopotvory (vrtichvosty), modýlky letadel, historická letadla, malou aviatickou šou a vůbec podle do modra laděného prospektu, docela dobrou zábavu.

Těšení bylo obrovské, nakonec jsme na akci jeli ve třech, s tím, že se navzájem budeme hlídat před zbytečnými nákupy hraček a stroječků, které bychom později svým ne-zrovna-umným zacházením ničili v katastrofických leteckých nehodách.

Potřebuju koníček

Jak nejlépe začít den, než pořádným problémem? A k tomu naprostým neuznáním širým okolím? Ano není nad to cejtit kudlu v zádech, to hned nakopne den.

Duna: Duna

Koření musí proudit!
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem, kdy (a především jako malé okřídlené cosi) četl. Ano už je to opět delší doba, ale můžu za to, že některé knihy jsou tak dobré, že si to zaslouží?

Duna
Frank Herbert
Baronet – 2006
Překlad: Jindřich Smékal, dědicové a Karel Blažek
Počet stran: 640
Cena: 329 (V současné době je výprodej u Dobrovského a všechny výtisky duny lze sehnat za 49Kč – snad mi bude reklama odpuštěna)


Duna: Duna je považována za první knihu velmi proslavené sci-fi ságy, která si zasloužila již několik filmových zpracování. Skalní fanoušci ji nazývají původní Dunou, a to především pro to, že se od ostatních knih dost liší. Osobně si troufám říct, že Duna není jen sci-fi., Je velmi dobře naroubovaná s fantasy a to především v porovnání s ostatními knihy série.


Rod Atreidů přebírá pouštní planetu Arakis, známou též jako Duna, jako své pololéno po rodu Harkonnenů. Arakis je důležitá tím, že je to jediné místo, na kterém se vyskytuje zvláštní droga zvaná Koření - Melánž. Ta je důležitá pro celé impérium. Těžbu Koření však znemožňují místní červi.
Po přesídlení rodů Atreidů se vše dává do pohybu. Mladý pan Paul se stává středem mnoha politických frakcí a co hůř, může se z něj stát prorokovaný Kwizats Haderach, Muž schopný putovat svými minulými životy a výsledek genetického programu Benne Gesesritu.

Po vraždě Paulova otce vévody Leta I. na Arakis zaůtočí spojené síly vojsk zrádného Vladimíra Harkonnena a po moci lačnícího císaře Shaddama IV.. Paul se svou matkou Jessikou, zrádkyní Benne Gesseritu, prchá do hluboké pouště, kde se připojí k místním a tajemným fremenům. Paul si vybere nové fremenské jméno, které se stává symbolem proroctví a  pod vlivem svých vizí si dělá zálusk na post nového císaře Impéria.

Příběh Duny je zasazen do daleké budoucnosti (podle odhadů asi 10 191 let od prvního dobývání vesmíru). Jak jsem již psal víše, jedná se především o sci-fi, ale tak dokonale propletené vlastní mystikou a odkazy na vzdálenou historii, kultury i náboženství staré Terry, že si dovoluji prohlásit, že je vyprávěna jako fantasy. Svět je komplexní a logický. Míchá se zde akce, dobrodružství s politickými intrikami a tajemnem, i když uměle vytvořeným jistými frakcemi.
Krásnou zvláštností je, že ač se jedná o cestování vesmírem, svět je popsán jako steampunkový, zákaz myslících strojů po velkém služebnickém džihádu způsobil, že jako počítače zde fungují speciálně vycvičení lidé, ovlivnění a dopování melánží. Od výpočetních záležitostí, až po navigování zakřiveným vesmírem.


Zajímavým zpestřením jsou citace z vymyšlených historických knih, které jistým způsobem parafrázují, nebo navazují na děj další kapitoly. Je to osvěžující, neruší to, nevyzrazuje děj, ale spíše láká. Navíc to dodává na autentičnosti a čtenáře to do knihy přímo vtáhne.


Tato kniha je skvělou volbou pro všechny čtenáře a to nejen pro milovníky žánru sci-fi. Je čtivá, má spád, umí překvapit a podle mně stále, ani v současné době, nemá obdoby.




Doporučení: To je snad povinnost přečíst. Jak je možné, že v rámci moderní literatury, se o ní neučí ve školách?

Knihy budou, my ne.

Brzy opět začne škola a Ona se až neskutečně těší a co hůř, jí to snad baví! Nechápu to, občas mi přijde, že jsem její dokonalí protiklad, teda, až na to, že jsem v podstatě taky záporák. A k tomu ještě horší a zlejší. Ale já mám ze zásady ke škole odpor. Radši budu svůj čas využívat konstruktivně než sedět zavřený v místnosti s dalšími individui které ještě navíc nemůžu vystát. Nejsem vůbec společenský. Jsem doslova vlk samotář. Mnohem raději čtu, nebo hraju hry, což sice ona taky, ale během školy se samozřejmě bude věnovat odborné četbě a hry půjdou stranou. A týrat tím bude samozřejmě všechny okolo včetně mně. Začínám ji nenávidět. Ale úspěšně se mi ji daří zaměstnávat na tolik, že některé povinnosti nestíhá. Přiznávám se, mám z toho škodolibou radost.

Rozsévač větru

Rozsévač větru je kniha, co už mám přečtenou nějaký pátek. Ale přiznávám se, odvaha psát recenze mi dlouhou dobu chyběla. Přesto je to příběh, který mi utkvěl v hlavě a jelikož tu nosím jméno hlavního hrdiny, připadá mi správné, aby má první recenzovaná kniha na tomto blogu, byl právě Rozsévač větru.


Rozsévač větru
Maja Lidia Kossakowska
Triton – Praha 2008
Překlad: Stanislav Komárek
Počet stran: 480
Cena: 349 Kč

Oficiální anotace:

"Dříve než vznikl vesmír a čas, stvořil Pán anděly, aby mu pomáhali v Jeho díle. Jednoho dne však opustil své Království. Archandělé utajili Jeho zmizení, aby obhájili smysl své existence. Politikaří, intrikují, soupeří o moc, válčí i zabíjejí. Mnozí z nich se vzbouřili proti přísné hierarchii a disciplíně, ale byli poraženi, svrženi do Hlubiny a změnili se v démony. Přesto se však podařilo Království nebeské udržet a zachovat dílo Páně. Nyní však přichází Rozsévač větru, opak Stvořitele, nejvyšší zlo. Přichází, aby zničil svět. Není již vyvolených ani zavržených, Nebes ani Hlubiny. Je pouze dílo stvoření a na druhé straně nicota. Stín se blíží."

Hlavní hrdina vlastním jménem Daimon Frey je anděl. Ale taky je odsouzen k popravě za znesvěcení svaté relikvie. Co na tom, že díky tomuto znesvěcení všem ostatním zachránil křidýlka, to se nesmí a hotovo. Hlavní hrdina byl popraven a umírá.
Jenže Bůh s ním má očividně jiné plány a tak Daimona oživí a udělá z něj Abaddona, ničitele světů, hubitele, rozvraceče starých pořádků a vůbec takové ty nepěkné věci, které se dočteme v Bibli. A tak hlavní hrdina lítá na svém oři po vesmíru a pomocí svého meče ničí světy z vůle Boží.
Mezi tím se ale Bůh jaksi ztratí a anděli nenapadne nic jiného než to raději zapřít. A jelikož tam není nikdo, kdo by je srovnal do latě, tahají se mezi sebou o moc, intrikují a když mají volnou chvíli dají si spicha s démony v hospodě na půl cestou mezi nebem a peklem, kde popíjejí nejen pivo a kouří cigarety.
Ale aby se v té idylce neměli moc dobře, ukáže se na scéně Antikreator (opak stvořitele), který chce uvrhnout celý svět (i s vesmírem, nebem, peklem, předpeklím a zemí) do chaosu (což se nelíbí nikomu z žijících na kterémkoliv z výše jmenovaných lokací).

Na knize se mi libí hra s Biblickými pojmy. Kdy například Gabrielovi říkají škádlivě Džibríl, nebo Luciferovi „Lampo“. Skvělá partyzánská akce spojeneckých sil Nebešťanů i Hlubiňanů. Chvíle, kdy se obě nepřátelské strany setkávají u pulitru piva a vlastně nechápou proč by se spolu neměli bavit.
V knize jsem si užívala politikaření, narážky na lidský svět, ale i skvělé akční bojové pasáže, které byly popsány nejen až naturalisticky, ale dostatečně reálně a uvěřitelně (ano není nad invalidního anděla jen s jedním křídlem).

Co se mi nelíbilo?
Nemohu vytknout nic konkrétního. Jediné, co mě osobně vadí, ale setkávám se s tím u mnoha knih, je neustálé opakování již proběhlého děje. Jako by čtenář nebyl schopen udržet myšlenku déle než padesát stran.

Příběh není ničím přelomový, ale je poutavý a čtivý. Nic světoborného, přesto hodno přečtení. Takové příjemné nadprůměrné fantasty, až na to, že místo elfů máte rebelantské anděly.

Doporučeni:   Tuto knihu rozhodně doporučuji k přečtení.

Abaddon - ničitel světů

Proč má ruka sáhla při výběru internetové přezdívky právě na toto jméno?
Snaha vybrat si přezdívku, která by mi byla blízká a částečně odrážela mou osobnost byla docela silná a nevím o nikom, kdo by si jméno nevybíral tak aby se mu líbilo a bylo mu blízké.



Částečně vycházím z Biblického anděla Abaddona, pojídače světů a toho, který drží klíč od bezedné propasti, pekla. Jednoho z padlých, který od Boha dostal "job" chodit po světě a dělat bordel, ničit a pošťuchovat.

Abaddon je i jméno hlavního hrdiny knihy Rozsévač větru od jisté M. L. Kossakowské. Hlavní hrdina zde v podstatě prezentuje sám sebe. Je to někdo, kdo nedostal úplně příjemnou práci a tak se s ním nekamarádí ani andělé ani démoni... i když, pár přátel má z obou táborů a chodí do hospody v Limbu...
Je to příjemně politologicko- epické a dobře čtivé.

A já se povahově považuju tak nějak za trochu oboje. Jsem tak trochu hajzlík, co by se možná jako hodnej i tvářil, ale většinou je přešoupnut na opačnou stranu barikády a docela mu to vyhovuje. Proč ne? Každej jsme nějakej!



A proč bloguju?
Proč ne? S blogováním už nějaké zkušenosti za sebou mám. Dobré i špatné. Ale jakmile si člověk jednou zvykne na to, že se o své zkušenosti může podělit, že má zpětnou vazbu, že někoho jeho tvorba zajímá. Je těžké si to odpustit. Asi jako ranní kafíčko/čaj/kakao/cigaretu/nehodící se škrtni. Je to jistý druh duševního exhibicionismu a mě to holt dělá dobře.



Nějaké námitky?